ROK DŮSTOJNOSTI 

Ke kampani Rok důstojnosti jsme se připojili v roce 2023. 

Podporujeme ji skrze pozitivní příklady podpory uživatelů služeb, které zveřejňujeme na webu a sociálních sítích. Šíříme také povědomí o aspektech života lidí s mentálním postižením jak mezi odbornou tak laickou veřejností a oceňujeme úsilí pečujících rodin.  


Následující příběhy představí konkrétní formy podpory lidí s mentálním či kombinovaným postižením, které ve SPOLU Olomouc nabízíme. Naše služby cílíme tak, abychom našim uživatelům otevírali dveře k větší nezávislosti a k co nejvíc samostatnému životu v přirozeném prostředí. 

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓



"Tomáš" 

"V každé kuchyni je pořád plno práce. V jedné z těch největších v Olomouci připravují denně tisíce obědů. A právě zde našel své pracovní uplatnění jeden z našich uživatelů služby Sociální rehabilitace.

Mladý muž po absolvování kuchařského učiliště chtěl najít práci ve svém oboru. S pomocí služby Sociální rehabilitace dostal svou první velkou pracovní příležitost v jedné z největších olomouckých kuchyní. Důležitá a zásadní byla podpora vedení kuchyně, personálního oddělení instituce, ale také od samotných kolegů přímo v kuchyni. 

Realizací plánu s jasným cílem - najít zaměstnání v oboru - jsme se i my ve službě Sociální rehabilitace zase něco nového naučili a utvrdili v tom, že podporované zaměstnávání má smysl.

Velmi děkujeme zmíněnému mladému muži a jeho rodině za vůli, vytrvalost, trpělivost.  A samozřejmě za lásku ke kuchařské profesi, za chuť prosadit se, za tvrdou práci. Držíme palce."



"Matouš" 

Samostatné cestování pěšky i prostřednictvím MHD a plynulá komunikace s lidmi ve veřejném prostoru. Dvě oblasti, které byly pro Matouše na začátku jeho cesty v Sociálně aktivizační službě, kterou začal využívat před dvěma lety, nepředstavitelné. Měl ale zájem a chuť na nich zapracovat, a tak začala naše společná cesta.

Na jejím začátku Matouš překonával svou silnou obavu z cizích lidí na ulici. Nejprve si společně asistentkou vyhodnocovali chování kolemjdoucích osob, které v terénu potkávali. Jak se chovají, zda v Matoušovi někdo z procházejících lidí vyvolává obavu a z jakého důvodu. Matouš si díky tomuto pozorování ověřil, že mu žádné nebezpečí nehrozí a přestal se lidí bát. Obavy ze samostatného pohybu se nevrátily ani při povídání o skutečných rizikových situacích, které by ho mohly na ulici potkat, jak se na ně připravit a zachovat se v nich. Nejen, že Matouš zcela překonal svou obavu z kolemjdoucích osob, ale také se naučil trasám, které ke zvyšování své samostatnosti potřeboval. 

To ale nebylo vše. Matouš se rozhodl posunout se v oblasti cestování ještě o kousek dál, a tak se začal učit samostatné cestování autobusem ze školy v Topolanech. Během několika setkání s asistentkou, která byla věnovaná vhodnému chování v MHD, reakcím na revizora, kontrole, kdy se blíží Matoušova zastávka a orientaci v místě zastávky, se Matouš skutečně naučil cestovat z Topolan až domů zcela sám. 

A jak je to s jeho komunikací s lidmi ve veřejném prostoru? Na této oblasti Matouš stále pracuje, a ačkoli jeho cesta ještě není zcela u konce, zaznamenává velké pokroky. Ještě před rokem pro něj bylo mimořádně obtížné komunikovat s lidmi, kteří mu pokládají otázky, na které není připraven, a vyžadují od něj rychlou reakci. Například taková objednávka pokrmu v restauraci vyvolávala v Matoušovi negativní pocity, ze kterých se mu těžko hledala cesta ven. Byl ale ochoten vystavovat se těmto situacím opakovaně a to v přítomnosti asistenta. A díky tomu, když se ho dnes číšník zeptá, co si dá k pití, mu Matouš pohotově odpoví: "Dám si džus. Jaké máte příchutě?"

Matouš je velmi inspirativní člověk a dokazuje, že člověk dokáže své vnitřní limity posouvat. A i když se některé překážky zdají nepřekonatelné, je potřeba si věřit a nevzdávat se. 

A co na Matoušovu cestu říká maminka? 

"Chtěla bych jako matka velice podělovat za trpělivost a velikou snahu nám pomoct v oblasti, kde má syn asi největší blokaci, a to je komunikace s vnějším světem. Sama funguji od malička jako prostředník a nikdy bych asi nedosáhla tohoto velkého posunu, protože syn potřebuje ještě někoho jiného, kdo ho bude motivovat a povzbuzovat a ke komu má důvěru, a tu má ve vás velikou. Jen díky vaší empatii a snaze dokázal to, co by nás ještě před dvěma lety možná ani nenapadlo, a to je samostatnost dojít do určitého cíle, nebo samostatně cestovat autobusem. A z čeho mám také velkou radost, je jeho větší sebevědomí. Neumí to moc pojmenovat, ale má z toho velkou radost.

Ještě jednou velké díky za vaši práci a za to, co díky vám syn již nyní dokázal, moc to pro nás znamená. Děkujeme😊"



"Jiří"

"Lidi už mě poznávají a jsou rádi, že jim letáky roznáším," říká mladý muž, který žije v malé vesnici poblíž Olomouce. Je velikou radostí pozorovat, když někoho práce baví, zároveň z ní má prospěch a vnímá i přínos pro druhé.

Poté, co ukončil svá učňovská studia, hledal, kam by dál směřoval své kroky. Díky doporučení se ocitl ve službě Sociální rehabilitace SPOLU Olomouc. Přibližně rok si s podporou asistenta zkoušel různé pracovní činnosti: např. navázal na svá zahradnická studia prací v Rozáriu olomoucké Flory.

Následně si při individuálním plánování dalšího rozvoje zvolil příležitost roznášet letáky v centru města Olomouce. S nadšením se do toho pustil - v Sociální rehabilitaci našel zázemí pro přípravu letáků i podporu asistenta po dobu zapracování.

Dnes, po necelém roce, roznáší letáky sám tři dny v týdnu, přibral si další lokality a těší se z "plodů" své práce.

Společně s pracovníky také prezentuje svou cestu za vysněnou prací na workshopech nebo konferencích.



Myšlenka Roku důstojnosti:

"Systém podpory lidí s mentálním postižením nutně potřebuje reformy, které zajistí lepší porozumění mentálnímu postižení a souvisejícímu chování, dostupnou síť komunitních služeb pro všechny a adekvátní podporu formálních i neformálních pečujících."

Rok důstojnosti je iniciativa, která cílí na konkrétní a viditelné kroky ke zlepšení kvality života a dostupnosti podpory v přirozeném prostředí pro lidi s mentálním postižením.