Příběhy důstojnosti

Pozitivní příklady podpory uživatelů služeb

Formou příběhů představujeme konkrétní formy podpory lidí s mentálním či kombinovaným postižením, které ve SPOLU Olomouc nabízíme. Naše služby cílíme tak, abychom našim uživatelům otevírali dveře k větší nezávislosti a k co nejvíc samostatnému životu v přirozeném prostředí. Příběhy vznikají v souladu s naším zapojením do iniciativy Roku důstojnosti.

"Michal"

Mladý muž Michal má velikou sílu a je schopen udělat spoustu práce. S Michalem ve službě Sociální rehabilitace spolupracujeme již delší dobu. Cílem je, aby pro sebe našel vhodné pracovní uplatnění.  

V posledním období se Michal dobře sžil s prostředím farmy, kde se věnoval krmení zvířat a zahradním pracím. Zkušenosti získané na farmě a jeho schopnost pracovat samostatně i komunikovat s ostatními vedly k tomu, že si mohl vyzkoušet práci na olomouckých hřbitovech. Ve spolupráci s Úřadem práce (krajské koordinátorky zaměstnávání osob se zdravotním postižením) zde Michal získal příležitost pracovat jedno dopoledne týdně po dobu půl roku. Michal mj. sváží hřbitovní odpad ke kompostování, hrabe či "odfoukává" listí, pomáhá prostřihávat keře, hrabe trávu, apod.

Velmi dobře zapadl do mužské party; respektuje svého vedoucího, dobře kooperuje se svými pracovními kolegy. Má za sebou první 4 měsíce a aktuálně se rozhoduje o jeho budoucnosti. Michal by rád v práci pokračoval a dosud k tomu udělal důležité kroky. Díky podpoře pracovníků Sociální rehabilitace a Úřadu práce se tak přiblížil svému cíli – dlouhodobému pracovnímu uplatnění.

Příběh Michala ukazuje, jak důležitá je individuální podpora při hledání pracovních příležitostí a spolupráce mezi různými aktéry (službami, zaměstnavateli a institucemi). Díky postupnému budování kompetencí a podpory se podařilo Michalovi vytvořit pevné základy pro jeho budoucí profesní dráhu.

"Tomáš" 

V každé kuchyni je pořád plno práce. V jedné z těch největších v Olomouci připravují denně tisíce obědů. A právě zde našel své pracovní uplatnění jeden z našich uživatelů služby Sociální rehabilitace.

Mladý muž po absolvování kuchařského učiliště chtěl najít práci ve svém oboru. S pomocí služby Sociální rehabilitace dostal svou první velkou pracovní příležitost v jedné z největších olomouckých kuchyní. Důležitá a zásadní byla podpora vedení kuchyně, personálního oddělení instituce, ale také od samotných kolegů přímo v kuchyni. 

Realizací plánu s jasným cílem - najít zaměstnání v oboru - jsme se i my ve službě Sociální rehabilitace zase něco nového naučili a utvrdili v tom, že podporované zaměstnávání má smysl.

Velmi děkujeme zmíněnému mladému muži a jeho rodině za vůli, vytrvalost, trpělivost. A samozřejmě za lásku ke kuchařské profesi, za chuť prosadit se, za tvrdou práci. Držíme palce." 

"Matouš" 

Samostatné cestování pěšky i prostřednictvím MHD a plynulá komunikace s lidmi ve veřejném prostoru. Dvě oblasti, které byly pro Matouše na začátku jeho cesty v Sociálně aktivizační službě, kterou začal využívat před dvěma lety, nepředstavitelné. Měl ale zájem a chuť na nich zapracovat, a tak začala naše společná cesta.

Na jejím začátku Matouš překonával svou silnou obavu z cizích lidí na ulici. Nejprve si společně asistentkou vyhodnocovali chování kolemjdoucích osob, které v terénu potkávali. Jak se chovají, zda v Matoušovi někdo z procházejících lidí vyvolává obavu a z jakého důvodu. Matouš si díky tomuto pozorování ověřil, že mu žádné nebezpečí nehrozí a přestal se lidí bát. Obavy ze samostatného pohybu se nevrátily ani při povídání o skutečných rizikových situacích, které by ho mohly na ulici potkat, jak se na ně připravit a zachovat se v nich. Nejen, že Matouš zcela překonal svou obavu z kolemjdoucích osob, ale také se naučil trasám, které ke zvyšování své samostatnosti potřeboval.  

To ale nebylo vše. Matouš se rozhodl posunout se v oblasti cestování ještě o kousek dál, a tak se začal učit samostatné cestování autobusem ze školy v Topolanech. Během několika setkání s asistentkou, která byla věnovaná vhodnému chování v MHD, reakcím na revizora, kontrole, kdy se blíží Matoušova zastávka a orientaci v místě zastávky, se Matouš skutečně naučil cestovat z Topolan až domů zcela sám. 

A jak je to s jeho komunikací s lidmi ve veřejném prostoru? Na této oblasti Matouš stále pracuje, a ačkoli jeho cesta ještě není zcela u konce, zaznamenává velké pokroky. Ještě před rokem pro něj bylo mimořádně obtížné komunikovat s lidmi, kteří mu pokládají otázky, na které není připraven, a vyžadují od něj rychlou reakci.

Například taková objednávka pokrmu v restauraci vyvolávala v Matoušovi negativní pocity, ze kterých se mu těžko hledala cesta ven. Byl ale ochoten vystavovat se těmto situacím opakovaně a to v přítomnosti asistenta. A díky tomu, když se ho dnes číšník zeptá, co si dá k pití, mu Matouš pohotově odpoví: "Dám si džus. Jaké máte příchutě?" 

Matouš je velmi inspirativní člověk a dokazuje, že člověk dokáže své vnitřní limity posouvat. A i když se některé překážky zdají nepřekonatelné, je potřeba si věřit a nevzdávat se. 

 A co na Matoušovu cestu říká maminka? 

"Chtěla bych jako matka velice podělovat za trpělivost a velikou snahu nám pomoct v oblasti, kde má syn asi největší blokaci, a to je komunikace s vnějším světem. Sama funguji od malička jako prostředník a nikdy bych asi nedosáhla tohoto velkého posunu, protože syn potřebuje ještě někoho jiného, kdo ho bude motivovat a povzbuzovat a ke komu má důvěru, a tu má ve vás velikou. Jen díky vaší empatii a snaze dokázal to, co by nás ještě před dvěma lety možná ani nenapadlo, a to je samostatnost dojít do určitého cíle, nebo samostatně cestovat autobusem. A z čeho mám také velkou radost, je jeho větší sebevědomí. Neumí to moc pojmenovat, ale má z toho velkou radost.

Ještě jednou velké díky za vaši práci a za to, co díky vám syn již nyní dokázal, moc to pro nás znamená. Děkujeme😊"

"Jiří" 

Poté, co ukončil svá učňovská studia, hledal, kam by dál směřoval své kroky. Díky doporučení se ocitl ve službě Sociální rehabilitace SPOLU Olomouc. Přibližně rok si s podporou asistenta zkoušel různé pracovní činnosti: např. navázal na svá zahradnická studia prací v Rozáriu olomoucké Flory.

Následně si při individuálním plánování dalšího rozvoje zvolil příležitost roznášet letáky v centru města Olomouce. S nadšením se do toho pustil - v Sociální rehabilitaci našel zázemí pro přípravu letáků i podporu asistenta po dobu zapracování.

Dnes, po necelém roce, roznáší letáky sám tři dny v týdnu, přibral si další lokality a těší se z "plodů" své práce. Společně s pracovníky také prezentuje svou cestu za vysněnou prací na workshopech nebo konferencích. 

"Lidi už mě poznávají a jsou rádi, že jim letáky roznáším," říká mladý muž, který žije v malé vesnici poblíž Olomouce. Je velikou radostí pozorovat, když někoho práce baví, zároveň z ní má prospěch a vnímá i přínos pro druhé. 

Rok důstojnosti je iniciativa, která cílí na konkrétní a viditelné kroky ke zlepšení kvality života a dostupnosti podpory v přirozeném prostředí pro lidi s mentálním postižením.

Myšlenka Roku důstojnosti:

"Systém podpory lidí s mentálním postižením nutně potřebuje reformy, které zajistí lepší porozumění mentálnímu postižení a souvisejícímu chování, dostupnou síť komunitních služeb pro všechny a adekvátní podporu formálních i neformálních pečujících."